„V mé práci jsem kladl důraz na regiony obnovy životního prostředí, které se od obnovy lesa liší z technického hlediska. Obnova lesů je umístění rostlin v dané oblasti bez zohlednění kontextu regionu, zatímco obnova životního prostředí hledá způsoby, jak obnovit vegetaci na základě informací z každého místa. Diverzita původních rostlin Atlantského lesa, které jsou k dispozici pro tento proces, je však stále nízká,“ zdůrazňuje výzkumník Crislaine de Almeida.
PUBLICITA
Je autorkou doktorského studia 'Co je zasazeno do obnovy Atlantického lesa: floristická a funkční analýza“, provedené v Esalq a ve Výzkumné laboratoři pro pěstování a lesnictví (Laspef) na Federální univerzitě v São Carlos (UFSCar).
Výzkumník analyzoval data z oblastí znovu vysazených v letech 2002 až 2018 (zaznamenáno SOS Mata Atlântica) a porovnal je s daty ze zbývajících lesů, tedy těch, které zůstaly nedotčené, bez lidského zásahu, a proto zachovávají původní biodiverzitu lesa. Atlantický les.
Výzkum potvrdil tezi o určité standardizaci restaurátorských akcí, které nezobrazovaly rozmanitost původního lesa a potvrdily terénní pozorování vědců s konkrétními údaji.
PUBLICITA
Oblasti obnovy využívají dostupné sazenice pěstované ve školkách, které upřednostňují rychle rostoucí druhy s dostupnými semeny, aniž by reprodukovaly rozmanitost rostlin.
„To však neznamená, že les zůstává stále stejný. Na první pohled to vypadá špatně, ale to se dozvíme až v budoucnu s dalšími studiemi,“ vysvětluje profesor Ricardo Viani, výzkumný poradce a profesor na UFSCar.
Další studie vedené učitelem se snaží ověřit, jak se tyto oblasti vyvíjejí v čase.
PUBLICITA
„První hypotéza“, podle výzkumníka, „je, že vysazené stromy zpočátku povzbuzují příchod dalších různorodých druhů, které přináší přirozené šíření semen a rostlinná diverzita se zvyšuje. Proto to, co zasadíme, není tak relevantní a les se může vrátit k tomu, co byl. Na druhou stranu, pokud to, co roste pod stromy vysazenými při obnově, bude podobné, budeme muset zvýšit zastoupení původní flóry každého prostoru,“ hodnotí Viani.
(Zdroj: Jornal da USP/Ana Fukui)
Viz také: