"Dnes začínáme novou zelenou kapitolu pro Severní moře," oslavoval princ Frederik, když zahájil fázi pilotprojekt v Esbjergu (jihozápad země). Paradoxně jde o bývalou zásobárnu ropy, která přispěla k emisím.
PUBLICITA
Projekt "Greensand“, koordinované britskou chemickou nadnárodní společností Ineos a německou energetickou společností Wintershall Dea, umožní do roku 2 ukládat až osm milionů tun CO2030 ročně.
techniku zachycování a ukládání uhlíku (CCS) použitý v dánské iniciativě byl testován po celém světě a v současné době je v provozu nebo ve vývoji více než 200 projektů.
Rozdíl v projektu Greensand je, že na rozdíl od stávajících lokalit, které zachycují CO2 ze sousedních průmyslových zařízení, využívá uhlík přijatý z velkých vzdáleností.
PUBLICITA
„Je to evropský úspěch, pokud jde o přeshraniční spolupráci: CO2 je zachycován v Belgii a velmi brzy v Německu, nakládán na lodě v (belgickém) přístavu Antverpy,“ řekla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen.
V praxi je plyn přepravován po moři na platformu Nini West v Norsku a převáděn do zásobníku hlubokého 1,8 km.
Pro dánské úřady, které usilují o zavedení nulového uhlíku do roku 2045, je to „nepostradatelný nástroj v našem souboru nástrojů pro klima“.
PUBLICITA
Zdroje Severního moře
O Severní moře Je to vhodný region pro skládkování, protože má mnoho ropovodů a geologických nádrží, které po desetiletích těžby ropy a plynu zůstaly prázdné.
„Vyčerpaná naleziště ropy a zemního plynu mají mnoho výhod, protože jsou dobře zdokumentována a již existuje infrastruktura, kterou lze pravděpodobně znovu využít,“ říká Morten Jeppesen, ředitel Centra pro námořní technologie na Dánské technologické univerzitě.
Blízko Greensand, francouzský gigant Celková energie prozkoumá možnost přistání na dně moře, v hloubce více než dva kilometry, kolem pěti milionů tun CO2 ročně do roku 2030.
PUBLICITA
Norsko, průkopník v CAC, bude v příštích letech dostávat z Evropy také tuny tohoto zkapalněného plynu. Tato země, hlavní producent uhlovodíků v západní Evropě, má také největší potenciál pro ukládání CO2 na kontinentu.
Schůdné řešení
Množství CO2, která budou uložena, jsou však stále malá ve srovnání s celkovými emisemi.
Podle Evropské agentury pro životní prostředí Evropská unie v roce 3,7 vypustila 2020 miliardy tun těchto plynů, nízká úroveň, protože to byl rok zasažený pandemií koronaviru.
PUBLICITA
pak CAC, které bylo dlouho považováno za technicky komplikované a drahé řešení, nyní mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) i Mezinárodní energetická agentura považují za nezbytné opatření.
Není však bez nepříznivých účinků, protože energeticky náročný proces zachycování a ukládání CO2 emituje podle australského think-tanku IEEFA ekvivalent 21 % zachyceného plynu.
Kromě toho tato technika také představuje riziko úniku, které by podle IEEFA mohlo vést ke katastrofickým následkům.
" CAC neměl by se používat k udržení současné úrovně produkce CO2, ale je nezbytný k omezení CO2 v atmosféře,“ vysvětlil Jeppesen. "Náklady na skladování uhlíku je třeba snížit, aby se staly trvalým řešením zmírňování, jak průmysl dospívá," dodal vědec.
Opatření však mezi ekologickými aktivisty není jednotné.
„Neřeší to problém a prodlužuje škodlivé struktury,“ říká Helene Hagel, energetická ředitelka Greenpeace Dánsko.
Pro ni „metoda nemění naše smrtelné návyky. Pokud chce Dánsko skutečně snížit emise, musí se starat o odvětví, která jich velkou část produkují, tedy zemědělství a dopravu,“ zdůraznil.
(s AFP)
Čtěte také:
